# Úvodní proslov 27. 11. Děkuji všem, kdo dnes i přes velký mráz a shon předčasně zahájených svátků vánočních přišlx. Právě tyto svátky nás dostaly sem, na okraj centra města, do Denisových sadů. V předvánočním období je každé náměstí a každá ulice zabrána vánočními trhy a zabraňuje komukoli v svobodném shromažďování. Vánoční trhy zabraly celé centrum, jen abychom si mohlx koupit dvě deci svařáku za stovku a fotit si selfíčka s vánočním stromem, hlavně abychom zůstalx hlavou v oblacích a ne nohama na zemi v době krize. Protože uvědomění a přiznání si utrpení, ať už našeho nebo cizího, je totiž vždy první a často i nejtěžší krok k osvobození. Jakmile si uvědomíme co nás poutá, nemůžeme ztratit nic než své řetězy. Jsem rád že jsme se sešlx zde, v vší síle brněnských kolektivů a jednotlivců, abychom se zastalx Palestiny. Abychom se zastalx Súdánu. A potřebujeme se zastat i Venezuely, u jejíhož pobřeží Spojené státy zbrojí za umělou záminkou nebezpečného drogového kartelu, ale všichni víme, že o domnělý kartel nejde. Jde o invazi do státu globálního jihu, který se odmítá přidat k západnímu vojenskému bloku. Nebylo by to poprvé, co Spojené státy ohrožují suverenitu státu v Jižní Americe: za posledních sto let známe desítky intervencí od podpory převratů až po otevřené útoky na latinskoamerické země. Záminka s venezuelskými kartely je stejně průhledná jako záminka s teroristickými tunely v Gaze. Jde jen o další pokus o rozšíření západního imperialismu a o zajištění zdrojů ropy. Je zde jasné, že si Donald Trump hraje s mocí a lidskými životy a to my nesmíme dovolit. Zastaneme se lidskostí a spravedlnosti. Společně se stavíme na nohy a podáváme jasnou zprávu Palestinkám a Palestincům: "Stojíme s vámi, naše srdce pro vás planou a truchlí." Posíláme jasnou zprávu však i naši vlastní vládě a ostatním vládám komplicitním v genocidě a apartheidu: "Vidíme vás. Vidíme vaše obličeje a profity a nenecháme vás uniknout spravedlnosti." Na sedmnáctého listopadu jsme se ptalx "kdo, když ne my?" a "kdy, když ne teď?" Nám je však jasné, že kdy je teď, a kdo jsme my. Konejme, jako kolektivy, jako jednotlivci. Zapojujme do našich bojů odbory, pracující třída třímá nesmírnou, nejen ekonomickou moc v svých rukou. Zapojme mládežnické organizace, skauty, pionýry, všechny co jsou postaveny na svobodě a pomoci bližním. Mobilizujme naše přátelstvo, edukujme naše rodinné příslušníky a budujme společnou komunitu. Mobilizujme se, abychom bylx samx svobodnější, avšak hlavně abychom k svobodě dopomohlx Palestině. Okupované, genocidou rozvrácené Palestině, kde mouka se vyvažuje zlatem a kde bzukout dronů a svištění bomb tvoří symfonii všedního dne. Za Palestinu v které prý vládne příměří, ale stovky lidí jsou stále zabíjenx. Nespočet žen, mužů, kvír lidí a dětí byl zabit imperialistickou mašinou, která se zajímá o životy, jen dokud je to profitující. Na závěr úvodu vám povím příběh brněnského aktivisty Jona Cinka, který je už půl roku držen v britském vězení Bronzefield bez soudu a jeho soudní jednání má začít až v roce 2027. Je obviněn z vniknutí do největší letecké základny v Británii a poškození dvou vojenských letadel. Letadel, která létala přes okupovanou Palestinu, doplňovala palivo izraelským letounům a sbírala inteligenční data pro okupační stát. Také je obviněn z spolupráce s organizací Palestine Action, která byla v Británii zakázána a stovky lidi bylx zatčenx za její podporu. Druhého listopadu zahájilx Vězni pro Palestinu, včetně Jonáše, protestní hladovku. Hladovku, která už je skoro v čtvrtém týdnu. Hladovku, která stejně jako hladomor, není jen, že máte hlad; vaše tělo začne rozkládat své vlastní svalové tkáně, vaše orgány zeslábnou a vaše srdce zastaví. Toto se děje dětem i dospělým v Gaze denně, jelikož Izrael i za vyrozuměného příměří nedodržuje jeho podmínky a nevypouští do Gazy dostatek humanitární pomoci. Vězni pro Palestinu se protestní hladovkou dožadují, mimo jiné, uzavření všech továren Elbit Systems, které jsou výrobci zbraní pro genocidu v Palestině a propuštění vězňů držených před soudem. Sám Jon napsal tento proslov: Za poslední dva roky, a vlastně od momentu, kdy si z většiny evropští osadníci začali nárokovat jejich zemi, nám Palestinci, obzvláště ti z Pásma Gazy, ukázali, jak vypadá odhodlanost, odolnost a obětování se. Jaká jiná možnost se jim však naskýtá tváří tvář genocidním maniakům v tancích a bombardérech? Když se uměle zhotovený hlad, žal a odsun stane synonymem pro každodenní realitu? Co to učí o volbě nás z imperiálního jádra? Každé dítě narozené v Palestině je vnímáno jako hrozba v očích sionismu, a to ne kvůli tomu, že by  mohlo něco udělat (a to má plné právo vzdorovat okupaci), ale proto, že toto dítě stojí v cestě  rozpínavým praktikám, které jsou stěžejní pro osadnický kolonialismus, a tedy pro existenci okupační  moci. Sionismus tak nabírá formu obří vojenské základny zahalené komplexní sítí lží legitimující  svou vlastní existenci. Je to celosvětová laboratoř, která používá genocidu a okupaci k testování  zbraní, k vývoji sledovacích technologií a k exportu know-how násilí. Palestinci bojující za  osvobození své domoviny nás učí, že všechny pilíře sionismu musí být rozebrány, mnoho z nichž leží  mimo hranice takzvaného Izraele. Továrny na zbraně na krajích našich měst, jejich vazby na státní,  ekonomickou, politickou a vojenskou podporu okupace elitami. Stále více militarizovaný svět závisí  na sionistické okupaci stejně tak, jak sionistická entita závisí na vojenské podpoře z imperiálního  jádra. A tedy. my z Globálního Severu, kdo benefitujeme nějakým způsobem ze statutu quo, musíme  aspirovat k tomu ztělesňovat vytrvalost Palestinců. Ne pouze konzumovat a ikonizovat jejich odpor. Musíme se snažit být stejně tak zásadoví jako mládí a stáří Gazy, hrdě tvrdit, že bychom se raději stali  mučedníky, než opustit svou zemi. Máme povinnost odporovat ať už jsme kdekoliv, a zbrojit vším, co  máme k dispozici. Oběti, které podstupuji já za údajné narušování genocidního systému, jsou  neporovnatelné s obětmi, které podstupují Palestinci a všichni lidé čelící imperiálnímu násilí. Má bílá  kůže a třídní status mě chrání před tím nejhorším z britského vězeňského systému. Často myslím na  palestinské vězně v sionistických mučících žalářích, na mé soudruhy trestané za svou víru, s otisky  fašistických tendencí na své kůži, které zrají v britských věznicích. Spojuje nás naše touha po  svobodě. Sdílené kolektivní svobodě, takové, která může být dosažena skrze neoblomnou námahu,  takové, která vyžaduje spravedlnost. S těmito zásadami na mysli se přidávám ke kolektivní, časově neomezené hladovce, která vyžaduje  přerušení všech operací vykonávaných Elbit Systems UK, okamžité propuštění všech Vězňů za  Palestinu uvězněných před soudem, právo na férový soud, který není možný bez odhalení  zahraničního a politického vměšování do našich případů, konec užívání legislativy o terorismu proti  těm, kdo konají v zájmu zastavení genocidy, a okamžitý konec cenzury komunikace do a z vězení. Instituce, ti co nás drží v zajetí, a dokonce někteří lidé, ke kterým mám blízko, budou považovat naši  hladovku za nerozumnou. Možná řeknou, že se jedná o eskalaci za hranici přípustnosti. Za tu stejnou  hranici, která se vynoří pokaždé, když je v ohrožení status quo. Tu stejnou hranici, která byla údajně  překročena 6. srpna, kdy šest lidí zničilo drony a další vojenské vybavení uvnitř největšího  izraelského výrobce zbraní Elbit Systems, ve Filtonu v Bristolu. Tu stejnou hranici, která byla údajně  překročena 20. června poté, co byly dva vojenské letouny vyřazeny z provozu v RAF Brize Nortonu. Vojenské letouny, které běžně startovali z RAF Akrotiri, kam byla britská letadla posláná (/stále jsou  posílána?), aby sbírala informace nad Gazou. Tu stejnou hranici, která je překročena každý den, když  se Palestinci rozhodnou vzdorovat svým okupantům. Jedno si vyjasněme, není nic nerozumného na  tom vyžadovat spravedlnost. Tato hranice byla překročena mnohokrát, ale ne těmi izolovanými ve  vězeňských celách. Byla překročena 2. listopadu roku 1917, kdy britský ministr zahraničí, Lord  Balfour, přislíbil Palestinu zahraničním osadníkům. Byla překročena takzvanými lídry s monopolem  na moc, výrobci zbraní. Byla překročena každým výzvědným letem nad Gazou, každou dodávkou  zbraní určených k masakrování Palestinců. Naše snahy jsou morální a spravedlivé. Existuje dlouhá historie kolektivních hladovek ve vězeních a  mnoho našich soudruhů ve vězení i mimo něj stojí při nás. Začínám svou hladovku s láskou v srdci,  láskou k našemu cíli, k Palestině, k mým spoluobžalovaným, k Filtonu 24, k vězňům v PMJ, k Ulm 5,  k Casey Goonananovi a Malik Muhammadovi vězněným v USA, k tisícům Palestinských vězňů a  milionům vězněných celosvětově. Naše vítězství bude společné.