# Prague for Palestine -- projev pro Brno 27. 11. Zdravím všechny a děkuji Vám, že se dnes účastníte protestu. Psát proslov na demonstraci, kde fyzicky nejsem přítomná, je podivný zážitek. Neznám Vás a vy neznáte mě. A přesto cítím větší propojení s Vámi než s většinou lidí, co běžně potkávám na ulici. Dovolte mi, abych se představila. Mé jméno je Johana a jsem organizátorka propalestinských demonstrací a jiných událostí s kolektivem Prague4PalestineYouth. Posledních 783 dní sleduji, jak se v Gaze odehrává příšerná genocida - konečné řešení staletého projektu etnické čistky v historické Palestině. Vím, že to sledujete také. Viděla jsem, jak vybombardovalx každou nemocnici a jak do ní následně vrthlx. Vím, že jste to vidělx také. Viděla jsem, jak se každá unierzita a škola v Gaze staly cíly pro letecké údery. Vím, že jste to vidělx také. Viděla jsem palestinské matky jak se v zoufalém breku snaží nakrmit své hladovějící děti. Vím, že jste to také vidělx. Viděla jsem palestinké otce probíhat skrze sutiny a plameny s nehybnými těly svých dětí v náruči. Vím, že jste to také vidělx. Viděla jsem, jak statečné palestinké žurnalistky a žurnalisty, kteří mi bylx zdrojem informací o dění přímo z místa, bylx vražděny a vražděni jedna po druhém. Vím, že jste to také vidělx. V nevíře jsem sledovala, jak se západní média rozhodla zavrhnout veškeré principy žurnalistické integrity, jen aby mohlx vytvořit konsent pro genocidu. Vím, že jste to také sledovalx. Sledovala jsem s rozhorčením, jak ti stejní politici, kteří se hlásí k univerzálním hodnotám lidských práv, zahodilx své hodnoty ve jménu profitu západních zbrojařů. Vím, že jste to také sledovalx. Viděla jsem, jak se ruce zakrvácené krví palestinských dětí zvedají v sabotáži jakéhokoliv návrhu příměří v OSN. Vím, že jste je také vidělx. Viděla jsem dekapitovaná miminka. Roztrhaná těla. Orgány předané truchlícím rodinám v pytlích, aby je teda mohlx pohřbít. Viděla jsem video izraelských vojáků, jak znásilňují Palestince ve vězení. Viděla jsem vysokoškoláka, kterx uhořel zaživa při bombardování nemocnice, když byl stále napojen na kapačky. Viděla jsem ženu, která idetifikovala svého manžela podle jeho lebky z masového hrobu při nemocnici Al Shifa. Otce plačícího poté, co jeho novorozená dvojčata byla zabita, zatímco šel vyzvednout jejich rodné listy. Předčasně narozené děti zanechané, aby se rozkládaly v inkubátorech. Já je viděla. Já to viděla, všechno jsem to viděla. A vím, že jste to také vidělx. Poslední dva roky genocidy jsme se všichni snažilx navigovat tento podivný svět, který po nás vyžaduje, abychom zapoměnlx a odmítlx to, co jsme vidělx. Ta disonance je všudypřítomná, stálá a přetrvávající. V tomto světě, který odmítá přiznat realitu, jsme se všichni stalx strážci pravdy. Je to podivná role, ve které se ocitnout. Osobně jsem si nikdy nepředstavila, že takovou roli budu mít. Měla jsem nekonečné diskuse s omlouvači genocidy. Vím, že jste je také mělx. Brečela jsem kvůli tomu. Vím, že Vy také. Byla jsem kvůli tomu nazývana podporovatelkou terorismu. Vím, že Vy také. Ztratila jsem kvůli tomu přátele. Vím, že Vy také. Svět se nestal najednou nepřátelským místem - realita se jen tak nepohnula. Pouze maska spadla. A ukázala nám tu Lež, která nám byla předkládána - Lež liberalismu, lidiských práv, mezinárodního práva, tzv. západních demokratických hodnot. Jak si začínáme uvědomovat, že realita současného světového řádu je ubohou rouškou pro moderní imperialismus a neokolonialismus, si musíme zároveň zůstavat vědomx toho, že tato realita je možná nová pro nás, ale celou dobu utváří každodennost nejen Palestinců, ale i všeho svobodného lidu globálního jihu. Boj, který nás všechny spojuje, je boj proti tomu stejnému impériu, která nás vychovávalo v naději, že se staneme jeho posluhovači - poslušní, nepokládající otázky, spokojení a hlavně spoluvinní. Musíme odmítnout. Musíme odporovat. Náš vzdor jakožto spojenců se musí řídit statečnými Palestinci, kteří odporují přímo v samotné Palestině. Je to jejich boj, a když se připojujeme k jejich snahám, naší rolí je rozkládat impérium zevnitř a zesilovat jejich hlasy. Centrovat v boji sebe, vnucovat řešení nebo navrhovat kompromisy pouze upevňuje struktury útlaku a zrazuje ústřední myšlenku našeho boje - opravdu svobodnou Palestinu, od řeky až po moře. **Normalizace je zrada.** Pokud se nás systém snaží přesvědčit, že i příměří je radikální pozice, pak jediná vhodná reakce je být v naší solidaritě neomluvně radikální. Normalizace palestinského utrpení konaného sionistickým projektem vydláždilo cestu genocidě. Já to viděla, vy jste to vidělx - ale Palestinci to vidělx na míle daleko. Vyjednávání zprostředkovaná západními mocnostmi umožnila další vyvlastňování. Já to viděla, vy jste to vidělx - ale Palestinci to vidělx na míle daleko Slovo "mír" se stalo zbraní ve zbrojním skladu kolonizátorů. Já to viděla, vy jste to vidělx - ale Palestinci to vidělx na míle daleko Dlužíme jim neodvracet zrak, když čelíme nepřijemným pravdám. A tou pravdou je, že právě naše práce a naše daně zásobují systém útlaku, který staví profit nad lidské životy - od Palestiny, přes Kongo po Súdán. Nic menšího než naprosté osvobození nestačí. Přijmout cokoliv jiného je kapitulace. Drazí přátelé, poslední dva roky na obrazovkách telefonů sledujeme livestreamovanou genocidu. Víme, že tento systém, ve kterém žijeme, není rozbitý - funguje tak, jak byl zamýšlen, k udržení nadvlády západního impéria. A přes to moc impéria nepokořila statečný palestinský lid, který na své půdě zůstal hrdý a neochvějný. Abych citovala legendárního palestinského spisovatele Ghassana Khanafaního: "Možná jste skrz imperialitickou propagandistickou mašinérii slyšlx novinky, že palestinský lid je vyčerpaný, že svůj boj vzdal, a že byl poražen reakcionářským israelem. Soudruzi, nevěřte jim. Náš boj nemá konce." Svobodná Palestina je slib. Musíme s bezpodmínečnou solidaritou a podle Palestiny jako našeho kompasu pokračovat v boji - dokud nenastane úplné osvobození od řeky k moři, od každé řeky ke každému moři.