# Jonáš Cink: PROHLÁŠENÍ *Jonáš (Jon) Cink je 24letý aktivista původem z Brna. Jon byl zatčen a vyslýchán protiteroristickou jednotkou za údajné vloupání do největší britské letecké základny RAF Brize Norton, kde měl podle policie vyřadit z provozu dvě vojenská letadla. Tato akce měla způsobit škodu v hodnotě 7 milionů liber. RAF Brize Norton zajišťuje provoz každodenních letů do britské základny RAF Akrotiri na Kypru, jejíž běžné vojenské operace zahrnují logistickou vojenskou podporu Izraele a vysílání stovek špionážních letů nad Gazu. Britská armáda tak Izraeli poskytuje vojenské zpravodajství využívané k páchání stále probíhající genocidy.* *Jonáš byl umístěn do vazby na základě obvinění ze spolčení za účelem vstoupit do zakázané oblasti s cílem poškození bezpečnosti a zájmů Spojeného Království a obvinění ze spolčení za účelem spáchání trestného činu poškození majetku. Zpoza mříží světu vzkazuje: "Máme možnost z první ruky vidět, že represe vytváří prostředí, ve kterém hnutí odboje nabývá na síle. Všichni si uvědomujeme, že vzdorovat znamená hlavně činit. \... Každý den je novou příležitostí k odporu!"* *Jon, obviněný z postříkání dvou vojenských letadel červenou barvou s cílem narušit podíl britské královské letecké síly (RAF) na genocidě v Gaze, stráví před soudem 18 měsíců ve vyšetřovací vazbě.* *Maximální povolená délka vyšetřovací vazby je přitom šest měsíců.* *Jon se proto 6. listopadu nyní připojil k protestní hladovce kolektivu Prisoners For Palestine.* ## PROHLÁŠENÍ Za poslední dva roky, a vlastně od momentu, kdy si z většiny evropští osadníci začali nárokovat jejich zemi, nám Palestinci, obzvláště ti uvězněni v Pásmu Gazy, ukázali, jak vypadá odhodlanost, odolnost a obětavost. Jaká jiná možnost se jim však naskýtá tváří tvář genocidním maniakům v tancích a bombardérech? Když se uměle zhotovený hlad, žal a odsun stane synonymem pro každodenní realitu? A co to učí o volbě nás, co pocházíme přímo z jádra onoho impéria? Každé dítě narozené v Palestině je v očích sionismu vnímáno jako hrozba, a to ne kvůli tomu, že by mohlo něco udělat (a to má na vzdor vůči okupaci plné právo), ale proto, že toto dítě stojí v cestě rozpínavým praktikám, které jsou stěžejní pro osadnický kolonialismus, a tedy pro existenci okupační moci. Sionismus tak nabírá formu obří vojenské základny zahalené do komplexní sítě lží legitimující svou vlastní existenci. Je to celosvětová laboratoř, která používá genocidu a okupaci k testování zbraní, k vývoji sledovacích technologií a k exportu know-how násilí. Palestinci bojující za osvobození své domoviny nás učí, že všechny pilíře sionismu musí být rozebrány, mnoho z nichž leží mimo hranice takzvaného Izraele. Továrny na zbraně na krajích našich měst, jejich vazby na státní, ekonomickou, politickou a vojenskou podporu okupace elitami. Stále více militarizovaný svět závisí na sionistické okupaci stejně tak, jak sionistická entita závisí na vojenské podpoře z imperiálního jádra. A tedy my z Globálního Severu, my, kdo nějakým způsobem benefitujeme ze statu quo, musíme aspirovat k ztělesňení vytrvalosti Palestinců. Ne pouze konzumovat a ikonizovat jejich odpor. Musíme se snažit být stejně tak zásadoví jako obyvatelstvo Gazy, mladí i staří, kteří svorně a hrdě tvrdí, že by se raději stali mučedníky, než opustili svou zemi. Máme povinnost odporovat ať už jsme kdekoliv, za využití veškerých prostředků, co máme k dispozici. Oběti, které podstupuji já za údajné narušení genocidního systému, jsou neporovnatelné s obětmi, které podstupují Palestinci a všichni lidé čelící imperiálnímu násilí. Má bílá kůže a třídní status mě chrání před tím nejhorším z britského vězeňského systému. Často myslím na palestinské vězně v sionistických mučírnách a žalářích, na mé soudruhy trestané za svou víru, s otisky fašistických tendencí na kůži, které zrají v britských věznicích. Spojuje nás naše touha po svobodě. Po sdílené, kolektivní svobodě, takové, která může být dosažena skrze neoblomnou snahu, takové, která vyžaduje spravedlnost. S těmito zásadami na mysli se přidávám ke kolektivní, časově neomezené hladovce, která požaduje přerušení veškerého provozu společnosti Elbit Systems UK, okamžité propuštění všech Vězňů za Palestinu ve vyšetřovací vazbě, právo na férový soud, který není možný bez odhalení zahraničního a politického vměšování do našich případů, konec užívání legislativy o terorismu proti těm, kdo konají v zájmu zastavení genocidy, a okamžitý konec cenzury komunikace do a z vězení. Instituce, ti, co nás drží v zajetí, a dokonce někteří lidé, ke kterým mám blízko, budou považovat naši hladovku za nerozumnou. Možná řeknou, že se jedná o eskalaci za hranici přípustnosti. Za tu stejnou hranici, která se vynoří pokaždé, když je v ohrožení status quo. Tu stejnou hranici, která byla údajně překročena 6. srpna, kdy šest lidí zničilo drony a další vojenské vybavení uvnitř největšího izraelského výrobce zbraní Elbit Systems, ve Filtonu v Bristolu. Tu stejnou hranici, která byla údajně překročena 20. června poté, co byly dva vojenské letouny vyřazeny z provozu v RAF Brize Nortonu. Vojenské letouny, které běžně startovali z RAF Akrotiri, kam byla britská letadla poslána, aby sbírala informace nad Gazou. Tu stejnou hranici, která je překročena každý den, když se Palestinci rozhodnou vzdorovat svým okupantům. Jedno si vyjasněme, není nic nerozumného na tom vyžadovat spravedlnost. Tato hranice byla překročena mnohokrát, ale ne těmi drženými v izolaci ve vězeňských celách. Byla překročena 2. listopadu roku 1917, kdy britský ministr zahraničí, Lord Balfour, přislíbil Palestinu zahraničním osadníkům. Byla překročena takzvanými lídry s monopolem na moc, výrobci zbraní. Byla překročena každým výzvědným letem nad Gazou, každou dodávkou zbraní určených k masakrování Palestinců. Naše snahy jsou morální a spravedlivé. Existuje dlouhá historie kolektivních hladovek ve vězeních a mnoho našich soudruhů ve vězení i mimo něj stojí při nás. Začínám svou hladovku s láskou v srdci, láskou k našemu cíli, k Palestině, k mým spoluobžalovaným, k Filtonu 24, k vězňům v PMJ, k Ulm 5, k Casey Goonananovi a Malik Muhammadovi vězněným v USA, k tisícům Palestinských vězňů a milionům vězněných celosvětově. Naše vítězství bude kolektivní.