# Stop the Siege a Rozpor - projev 8. 1. Možná si kladete otázku, proč tady dnes stojíme v mrazu kvůli Venezuele, která je přece tak daleko? Demonstrace proti napadení Venezuely tento týden čelí na sociální síti reakcím, jak si dovolujeme mluvit za Venezuelu, když tam nežijeme, ani z ní nepocházíme. Jenže tato kritika je mylná. Žijeme v jednom systému. Můžeme tomu říkat kolonialismus, neokolonialismus, imperialismus nebo jinak. Klíčové je, že se nás právě teď Spojené státy americké snaží přesvědčit, buď slovy nebo zbraněmi, že jenom oni můžou určovat, kdo má jak žít. Scházíme se ne proto, že jsme Venezualené, ale proto, že jde o útok našeho západního systému proti lidem, jako jsme my. Desítky Venezuelanek a Venezuelanů, kteří žili ve své zemi, jsou teď mrtví, protože se prý provinili proti americkým zákonům. Dva jsou unesení a souzeni dle zákonů, které nad nimi nemají prachžádnou moc. A z četných zkušeností o dění nejen v latinské Americe dobře víme že invaze či podobné intervence nikdy nevedou k ničemu dobrému. Řada z vás možná přišla 27. listopadu na naši demonstraci proti genocidě v Gaze. Mimo jiné jsme připomínalx, že se scházíme i kvůli Venezuele, která byla další z řady zemí globálního jihu, jimž hrozil útok Spojených států amerických a jejich spojenců. Tehdy končila Fialova vláda a nastupovala ta Babišova, která je prý přesný opak. Jenže, co se doopravdy změnilo? Porušení mezinárodního práva a státní suverenity je vesměs všechny nechává chladnými. Petr Pavel se nevyjádřil. Petr Fiala, Zdeněk Hřib a Vít Rakušan, údajní strážci opravdového liberalismu a svobod, se společně radují, že bude ve Venezuele demokracie, že účel světí prostředky. Andrej Babiš se raduje s nimi. A euroskeptik Petr Macinka ve shodě se špičkami Evropské unie situaci pozorně sleduje, ale neudělá nic. [Danuše Nerudová poučuje](https://x.com/danusenerudova/status/2008877633141190996), že už nežijeme v době kolonialismu, a nejvíc ji zajímá, co to udělá s Ficem. A naši politici nejsou jediní, kteří se radují z činu, který by dle svých deklarovaných hodnot měli odsoudit. Veřejnoprávní Česká televize v posledních měsících pořád opakuje svou mantru: "americký prezident Donald Trump a autoritářský lídr Nicolás Maduro." ČT přitom už posledních pár let mluví o Putinovi jako o "ruském vůdci". Jak se činy Putina na Ukrajině a Trumpa ve Venezuele liší je mi záhadou, ale přes to zde platí dvojí metr. Můžeme Madurovi říkat prezident, autoritář, socialista nebo občan Venezuely. Ono je to totiž popravdě jedno. Tak jako tak byl unesen a je souzen podle zákonů, které platí jen ve Spojených státech amerických. A tato zprvu absurdní situace vznikla jenom proto, že se americké elity rozhodly, že Maduro překáží jejich zájmům s nerostným bohatstvím Venezuely. Nerostné bohatství, které patří jenom a pouze venezuelskému lidu. Prý je to dovoleno, protože Madurova vláda není legitimní. Přitom legitimita je vtipná věc, kterou naše společnost aplikuje zásadně selektivně. Ve většině průzkumů se dočteme, že Trumpa odmítá víc občanů USA, než kolik ho podporuje. Náš premiér Fiala se ke konci vlády umisťoval jako jeden z nejméně populárních premiérů na světě a schvalovalo ho jen kolem 19 % lidí. Starmer v Británii a Macron ve Francii jsou na tom podobně. Andreji Babišovi důvěřuje asi 28 % dotázaných. Přesto všichni vládnou až do konce volebních období. To je výsada bílých politiků v Evropě a Americe. V zemích globálního jihu můžete být populární, jak chcete, a stejně vám hrozí, že vás zlikvidují, pokud se postavíte proti koloniálnímu pořádku. Salvador Allende, socialistický prezident Chile, zvítězil v demokratických volbách a o tři roky později byl i přes to svržen a zabit fašistickým pučem nechvalně proslulého generála Pinocheta s podporou Spojených států amerických, protože ohrozil jejich ekonomické zájmy. Demokracii má do Venezuely přinést Trump, který dlouho naznačuje, že by rád pokračoval jako prezident, i když mu to ústava už nedovolí. Možná ani ty volby nebudou potřeba. Vzpomeňme si na jeho slogan "stop the count", když ve volbách 2020 začalo v Detroitu přibývat příliš mnoho hlasů proti Trumpovi. Když to nepomohlo, jeho podporovatelé pak prohlašovali volby za zmanipulované a následně vtrhli do Kongresu, sídla americké demokracie. Mluvil snad někdo tehdy o intervenci na záchranu americké demokracie? Ale zpátky k Venezuele. Trumpův poradce Stephen Miller teď říká veřejně: "Venezuelu řídíme my. My rozhodujeme, s kým smí obchodovat, a naše armáda se o to postará. Venezuela potřebuje naše povolení, aby mohla řídit svou ekonomiku. Jsme velmoc a svět se řídí silou." Je tohleto ta demokracie, kterou tam přivezli? Vláda nikým zvolenými úředníky ze země na druhé straně Mexického zálivu? V USA právě teď gestapo jménem ICE unáší lidi z ulice jen proto, jakou mají barvu pleti. Podezírané imigrantky a imigranty z Latinské Ameriky odváží do zařízení prakticky totožných s koncentračními tábory. Všechno, čím nás strašili, před Ruskem a Čínou, se děje právě teď ze strany Spojených států amerických. Je to demokracie, když vaší zemi vládne silou cizí impérium? Je to prosperita, když vaše země nemůže bez povolení obchodovat s vlastními zdroji? Je to budoucnost pro Latinskou Ameriku, když za hispánský původ hrozí trest smrti? Spoustě z vás záleží na tom, co se děje obyčejným lidem v Palestině, Súdánů, Kongu, Ukrajině a dalších zemích, které trpí pod koloniálním násilím. Aby si lidé všech zemí globálního jihu, a nakonec i my tady, mohli rozhodovat sami o sobě, aby mohli žít v míru a bezpečí, je potřeba jedna důležitá věc. Nesmíme žít ve stínu jedné imperiální velmoci, která si myslí, že si může dělat co chce, kde chce. Tu moc jim musíme sebrat. A nesmíme dovolit, aby jakákoliv jiná imperiální mocnost přebrala stejnou roli po nich. V zemích globálního jihu jsou masy lidí, kteří se organizují a staví se proti imperialismu, proti kolonialismu a proti svým zkorumpovaným vládám. Lidé v těchto zemích právě teď tvoří historii tím, že bojují proti impériím. My jim v tom musíme jít naproti, naslouchat jim, učit se, jak se organizují a jak vnímají svět. A to nejmenší, co můžete udělat, je přestat pořád dokola volit ty stejné strany, které udržují současný stav věcí. Naše členství v NATO, naše nákupy amerických zbraní a naše politická podřízenost pomáhají udržovat USA na špičce potravního řetězce. Všechny dosavadní české vlády, ať jsou napravo nebo nalevo, přispívají k pozici, ve které si Spojené státy americké můžou dělat, co chtějí. Bylo to za vlády Sociální demokracie, která v roce 1999 vstupuje do NATO. Byla to ODS, která jen nečinně přihlížela ekonomickému zločinu, kterým byla finanční krize roku 2008. Byli to Piráti, kteří nejen že nečinně přihlíželi, jak Izrael masakruje Palestince po tisících, ale ještě nahlas prohlašovali naši loajalitu zionistickému projektu. Z vládních pozic. A byli to Zelení, kteří s klidem vstoupili do volební koalice s těmito Piráty, i přes nesouhlas značné části jejich podporovatelstva. Tohle je naše politické spektrum. Tohle je naše levice, tohle je naše svobodmyslná pravice, tohle jsou naše progresivní hip strany. Ve volbách máme dovoleno vybírat si mezi slušným Fialou a Bartošem, nebo neslušným Babišem a Okamurou. Některé strany nám slibují trochu víc lidských práv nebo trochu víc sociálního státu. Před deseti lety vyhrálo tady v Brně volby hnutí Žít Brno s heslem ["Chcu víc."](https://www.seznamzpravy.cz/clanek/chcu-vic-z-rakety-minulych-voleb-hnuti-zit-brno-se-mozna-stava-umrit-brno-56152) Jenže nic víc nepřišlo, i když to všichni chtěli. Liberální politika jako tehdy Žít Brno, dnes Piráti, STAN, a jim podobní nám nikdy nic víc nedá, jenom pokračování arogance moci, která krade, unáší a vraždí, jak teď sledujeme. O konzervativcích a fašistech škoda vůbec mluvit, ale oni o svých záměrech alespoň nelžou. Mějme odvahu si říct o to, co chceme. Nebojme se postavit proti rasistickému koloniálnímu systému po boku lidí z globálního jihu. Pokud vám vadí, co se děje ve Venezuele, v Palestině a jinde, udělejme to pořádně. Pojďme se spolu organizovat proti příčinám, které to způsobují. A přestaňme podporovat ty, kdo tohle udržují v chodu. Stát na správné straně historie není ostuda. Je to čest a je to naše morální povinnost. Svobodu Venezuele! Svobodu Palestině! Svobodu všemu utlačovanému lidu!