# Amu Gib: PROHLÁŠENÍ *Amu bylx zatčenx a vyslýchánx protiteroristickou jednotkou za údajné vloupání do největší britské letecké základny RAF Brize Norton, kde mělx dle policie vyřadit z provozu dvě vojenská letadla. Tato akce měla způsobit škodu v hodnotě 7 milionů liber. RAF Brize Norton zajišťuje provoz každodenních letů do britské základny RAF Akrotiri na Kypru, jejíž běžné vojenské operace zahrnují logistickou vojenskou podporu izraele a vysílání stovek špionážních letů nad Gazu. Britská armáda tak izraeli poskytuje vojenské zpravodajství využívané k páchání stále probíhající genocidy.* *Amu bylx umístěnx do vazby na základě obvinění ze spolčení za účelem vstoupit do zakázané oblasti s cílem poškození bezpečnosti a zájmů Spojeného Království a obvinění ze spolčení za účelem spáchání trestného činu poškození majetku.* *Od umístění do vazby jsou Amu věznicí odpírána jejich základní práva. Amu nemá přístup k telefonu, je neoprávněně umístěnx v samostatné cele, která je náhodně prohledávána a návštěvy jsou omezovány. Také jim bylo zakázáno pracovat na vyšívání, poté co vyšilx "free Palestine" na polštář.* *Amu přemítá nad časem stráveným ve vězení v audionahrávce ze dne svých 30\. narozenin. Jejich první slova jsou: "Dnes nejsou mé narozeniny, dnes je 707\. den genocidy proti Palestině."* *"Možná mám jedno přání," říká, "ať je každý rok mého života jako hrst písku v motoru téhle vražedné imperiální mašiny. A nechť se dožijeme dne kdy je rozdrcena napadrť. Svobodu Palestině."* ## \-PROHLÁŠENÍ- Vrahové nejsou tady ve vězení, jsou v televizi. Sezením na pohovce utahuješ svou vlastní oprátku, zvedni se. Vzdoruj\! Máme už dost důkazů a OSN rezolucí. Dokud peníze vládnou světu, vzdoruj\! V ulicích, ve vězeních, v soudních místnostech i v přístavech. Dokud se vůdci svobodného světa podílí na genocidě, vzdoruj\! Dokud není Gaza znovu postavena a Palestina svobodná, vzdoruj\! Tohle není doba na psaní do knihy přání a stížností sionistické entity, je nejvyšší čas okupaci zastavit\! Vzdor již není otázkou, ale nutností. Jiné otázky však stále stojí. Je tou otázkou, zda má být Palestina svobodná? Nebo je tou otázkou, zda mohou Palestinci bojovat za její osvobození? Je tou otázkou: "Je to můj problém?" Nebo "Co mohu udělat?" Je tou otázkou co se stane mým blízkým, mě, mému živobytí? Je odpovědí, že se bojíš? Já mám strach z hladu a ztráty lidí mě blízkých i vzdálených. Mám strach, že nebudu mít co ztratit. Mám strach z vysychání řek, otravy půdy, lesních požárů, z vynálezu, výroby a výbuchu bomb, které mají sílu vymazat lidské bytosti z existence a nezanechat za sebou nic než díru v Zemi. Mám strach z našeho ticha, protože hlasitě normalizuje. Mám strach z toho kolik dokážeme snést. Mám strach z toho s jakou lehkostí nás trestají odnětím svobody když se dostaneme do finanční tísně. Mám strach z války a že nám nikdo nepřijde na pomoc. Naše ticho, náš strach ani naše oddanost systému nás neochrání. *"Nic jako děti někoho jiného není."* – Omar El Akad